Krádeže v obchodech jsou dobře prozkoumaným jevem, který obchodníky nepřestává trápit ani v době, kdy se mnoho nakupujících (i zlodějů) přesunulo na internet. Už méně se ale mluví a přemýšlí o krádežích, kterých se dopouští zaměstnanci. Málokdo si chce připustit, že by jejich personál mohl krást, a většina lidí do práce nejspíš skutečně nevyráží s tím, že svého zaměstnavatele oberou. Když se ale naskytne příležitost, bývá pro mnoho z nás těžké říct pokušení ne.

Přiznám se, že sám jsem si tu a tam z kanceláře odnesl tužku nebo balíček lepítek Post-IT, aniž bych o tom nějak zvlášť přemýšlel. A vsadím se, že nejsem sám. Přestože i tohle je striktně vzato krádež, často jde o daleko zásadnějších věcí, než je štůsek lepicích papírků. Na mnoha pracovištích mohou zaměstnanci odcizit cenné díly, nástroje, nebo dokonce informace, na kterých se nějakým způsobem obohatí. Vůbec nemusíme zabíhat k tématu finančních podvodů, ze kterých má mnoho zaměstnavatelů pořádně těžkou hlavu, klidně se totiž může stát, že firma zanikne jen kvůli ztrátám na zboží, které vyrábí a prodává.

Proč vlastně zaměstnanci kradou? Někteří to myslím dělají kvůli pocitu, že nejsou adekvátně ohodnoceni a zaslouží si víc. Možná se snaží trochu si přilepšit prodejem kradeného zboží nebo tím, že ho později vrátí, jako by se prodalo. Jiní mohou krást klidně na základě přesvědčení, že na to mají právo. Pokud se problém týká i krádeží duševního vlastnictví v elektronickém formátu, může mít nedozírné dopady, které si na začátku ani neumíme představit.

Riziko, že budete přistiženi, je už dnes ovšem dost vysoké, protože nejedna společnost raději investovala do bezpečnostních řešení. Při odhalování krádeží tak mnohde pomáhají například kamery nebo i plnohodnotné bezpečnostní systémy. Přesto ve Spojených státech působí prodejcům větší škody krádeže ze strany vlastních zaměstnanců než zákazníků.

Jednou z největších překážek pro širší nasazení monitorovacích a bezpečnostních opatření je podle mě to, že mohou zaměstnance obtěžovat a vzbuzovat v nich dojem, že jim zaměstnavatel nevěří. To může vyvolat negativní publicitu v online prostředí nebo zákopovou válku mezi vedením a podnikovými odbory. Firmy se musí o své zaměstnance dobře starat, aby se jim podařilo získat ty nejschopnější lidi na trhu; zároveň ale musí sledovat, co zaměstnanci přes den dělají. Nejspíš neexistuje žádné samospasné řešení, které by spolehlivě zabránilo zaměstnancům nebo návštěvám v krádežích. Nejvhodnějším postupem se tak zdá být kombinace několika postupů.

Kamerový systém ARGON společnosti Asqella může zloděje odhalit tím, že zobrazí předměty, které ukrývá pod oblečením. Argon přijímá terahertzové vlny vysílané lidským tělem; na jejich základě pak sestaví jak obraz kontrolovaného, tak i siluety předmětů, které terahertzové záření blokují. Systém je schopen sledovat kolemjdoucí za chůze a rozpoznat různé materiály jako tekutiny, plasty nebo kovy.

Některé metody, například rámové detektory kovů nebo transmisní rentgenové systémy, mohou vyvolávat nevoli a odpor kvůli bezpečnostním nebo zdravotním obavám. ARGON je však pasivní zařízení, a jeho použití je tak zcela bezpečné. Jednou z klíčových vlastností ARGONu je nejvyšší propustnost v této kategorii detektorů, což při zvolení vhodného provozního konceptu umožňuje rychlé a diskrétní kontroly zaměstnanců při výměnách směn. Pro dosažení maximální efektivity se doporučuje kombinace s dalšími bezpečnostními opatřeními, například kamerovými systémy a řádným zaškolením personálu.

Přestože motivy zaměstnanců pro krádeže bývají různé a někdy těžko pochopitelné, prevence krádeží by rozhodně neměla být překážkou pro hladké fungování firmy.