Veřejná doprava představuje, z řady důvodů, celosvětově hlavní cíl teroristických útoků. Podle analýzy britského deníku The Independent došlo mezi lety 1970 a 2018 k téměř 2500 útokům na systémy veřejné dopravy. Zároveň se však ukazuje, že zabránit smrtícím útokům je problematické po celém světě. Proč je zajištění bezpečnosti ve veřejné dopravě tak obtížné a co bychom pro vyšší bezpečnost mohli dělat?

 

Lidé jsou všude

Prvořadý důvod, proč je zajištění bezpečnosti v prostorách sloužících pro hromadnou dopravu tak složité, představuje enormní množství osob. Nejvytíženějšími stanicemi ve velkých městech jako je Londýn, New York nebo Peking za den projdou miliony lidí – a pokud se vám do stanice v dopravní špičce nahrnou takové davy, je situace těžko řešitelná. Na nástupištích je to pak hlava na hlavě a i autobusy, vozy metra či vlaky bývají plné k prasknutí.

Videokamery s funkcí rozpoznávání obličeje mohou pomoci dopadnout zločince, kteří jsou již vedeni v databázi, ale co s těmi, kteří zatím nikde evidovaní nejsou? Může kamera skutečně rozpoznat, že určitá osoba představuje riziko, a určit, že se chová podezřele? Nebo by si pracovníci bezpečnostních složek měli vzít stranou každého, kdo má u sebe nějaké zavazadlo?

 

Moře zavazadel

Kdo z vás cestuje do práce bez kabelky, batohu nebo tašky na notebook? Lidé se zavazadlem na nástupišti nijak nevyčnívají z davu – dokonce ani když mají velkou sportovní tašku nebo velký kufr. Ukrýt do zavazadel zbraně nebo výbušniny je tak pro zločince snadné. Aktuálně neexistuje efektivní způsob prověřování zavazadel bez použití rentgenového detektoru nebo ručního prohledání. Jenže komu by se líbilo absolvovat takovou proceduru den co den, zejména když nás tlačí čas?

 

Ztráta času

Dostat se někam autobusem trvá dlouho, jízdnímu řádu se nedá vždy úplně věřit a nádraží ani stanici metra u domu nemáme. Ale mnoho lidí nemá na výběr a musí použít stanici hromadné dopravy, kterou má nejblíže. Pokud lidé tráví tolik času cestou do práce, těžko můžeme čekat, že by byli ochotní věnovat další drahocenný  čas bezpečnosti a čekat ve frontách před kontrolními stanovišti. Deník The Independent zmiňuje, že v pekingském metru prověřují všechny cestující i jejich zavazadla pomocí detektorů kovů. Ačkoliv místní policie ujišťuje, že tyto kontroly netrvají déle než 30 minut (?!), nelze si představit, že bychom něco takového každý den absolvovali. Na letištích však s časovou rezervou počítáme a vyrážíme o to dřív. Přijíždíme obvykle dvě hodiny před odletem. Ale opravdu bychom si podobnou rezervu chtěli nechávat při cestě do práce?

 

Mnoho různých stanic

Jednou z největších komplikací při zajišťování bezpečnosti v hromadné dopravě je obrovské množství stanic. Ve většině velkých měst se systémem hromadné dopravy najdete pestrou směsici různých stanic a zastávek – počínaje autobusy a tramvajemi přes metro a nádraží, až po přívozy nebo trajekty. V takovém případě je problémem vybavit všechny stejným typem bezpečnostního systému.

Zejména pro města, využívající všechny zmíněné prostředky, by to znamenalo astronomické pořizovací a provozní náklady, které by se těžko kdy vrátily. Co si tedy počít? Zabezpečit jen ty největší stanice? Potom by ty menší zůstaly zranitelné. Nejlepší variantou se tak zdá být postup, který se už osvědčil v jiných odvětvích: kombinovat.

 

Co dál?

Aby si všichni, kdo se rozhodnou použít některý z prostředků hromadné dopravy, mohli být jisti adekvátní mírou bezpečí, měli by provozovatelé každý systém a každou stanici ochránit řadou vhodně zvolených opatření. Exponovanější stanice, které se mohou spíše stát terčem útoku, by měly být vybaveny lépe a komplexněji, zatímco na menších zastávkách zcela postačí kamerový systém a pozorní zaměstnanci.

Samozřejmě nemůžeme vědět, co se odehraje v následujících pěti, deseti nebo dvaceti letech. Je možné, že se objeví celá řada nových bezpečnostních systémů a postupů, která nás všechny účinně ochrání. Již dnes existují inovativní produkty, například systém ARGON společnosti Asqella, které nabízí nové způsoby prověřování osob a to dokonce bez nutnosti jejich zastavení.

Odborníci ze sektoru veřejné dopravy neúnavně pracují na tom, aby naše cesta byla co nejhladší. Stejně tak teroristé neúnavně vymýšlejí způsoby, jak nám co nejvíce znepříjemnit život. Bezpečnost na místech, kde se vyskytuje mnoho lidí najednou, by tak pro společnost měla být jednou z nejvyšších priorit.

Zdroj: Development news